Odedávna se člověk snaží najít léky na neduhy a nemoci, které ho sužují. Dnes většina světa chodí do lékárny, dříve lidé navštěvovali babku kořenářku nebo šamana (v mnoha částech světa tak činí dodnes). K léčbě se využívaly a využívají i různé části rostlin i zvířat.
Je velkým omylem si myslet, že moderní medicína západního světa je čistě chemická a přírodní suroviny nepoužívá. Větším problémem jsou však medicíny tradiční. Světová zdravotnická organizace odhaduje, že 80 % obyvatel Asie a Afriky je i v dnešní době závislých na tradičních metodách léčby. Nejznámější a nejrozšířenější je čínská medicína (TCM), ale jsou i další – Ayurvéda a Unani v Indii, Lou Loom v Laosu, vietnamská či korejská, orientální, africká…
Tradiční čínská medicína využívá cca 2 000 druhů rostlin a 200 druhů živočichů včetně ohrožených druhů. Přípravky však neslouží pouze k léčbě, ale i k prevenci. Pokud má mít lék preventivní účinek, musí se užívat dlouhou dobu, tím narůstá spotřeba surovin.
Bylo by snadné říci, že tradiční medicíny jsou přežitek a jediná funkční je ta naše – západní. Jenže Čína svou tradiční medicínu používá již 4 000 let, něco tedy zřejmě fungovat bude. Ale co a jak? To je otázka… TCM především funguje na úplně jiném principu než medicína západní a její pochopení je pro nás obtížné. Na druhou stranu seriózních studií o účinnosti TCM léčiv není mnoho a názory na jejich používání se liší. Americký Národní institut zdraví hodnotil 70 studií – ve 41 z nich byl reálný dopad užívání TCM neprůkazný či příliš malý, ve 29 byl zjištěn možný pozitivní efekt. Vědci však vyjádřili názor, že pozitivní výsledky spíše než samy medikamenty přináší úprava stravy, omezení kouření, cvičení nebo masáže a akupresura. Nicméně toto je názor Západu. V Číně i v mnoha asijských zemích je to jinak – tradiční léčitelství se zde těší větší důvěře než moderní zdravotnické postupy. Čína má dokonce dvě nezávislá ministerstva – pro tradiční léčitelství a pro západní lékařství.
Tygr
Téměř každá část tygřího těla, včetně trusu, má podle Číňanů blahodárný vliv na organismus. Nejžádanější jsou tygří kosti HU GU 虎 骨 (Os Tigris), které prý účinkují proti revmatizmu a na celkové posílení organismu. Oční sklivec je na epilepsii a malárii, zuby pomohou při vzteklině, varlata při tuberkulóze atd. Tygří trus má léčit popáleniny a alkoholismus.
Doporučovaná dávka proti revmatizmu je 3-6 g rozemletých kostí denně, takže 1 pacient by potřeboval na rok asi 2 kg. Dvě kostry tygra, které byly zabaveny na pražském letišti, vážily dohromady asi 12 kg. Jednoduchou matematikou dojdeme k závěru, že zbývající světová populace tygrů (3 800 kusů) by tedy teoreticky mohla poskytnout jednoroční „léčbu“ asi 11 000 pacientům. Všichni tygři chovaní v zajetí (včetně tygřích farem) pak maximálně 75 000 pacientům. Jenže Číňanů je přes 1 miliardu…
Sajga tatarská
Sajga je antilopa ze stepí Kazachstánu, Mongolska a Kalmýkie, zvíře se zvláštním čenichem. V medicíně se používá prášek z rohů sajgy LING YANG JIAO 羚 羊 角 (Cornu Antelopis), údajně zklidňuje křeče, léčí závratě a bolesti hlavy.
Sajg ubývá už od 19. století, hlavní hrozbou je nelegální lov (dříve pro kůži a maso, dnes pro trofeje a medicínu). Za posledních 20 let došlo k poklesu populace o 95 %. Nejhorším rokem byl rok 2015, kdy v Kazachstánu propukla u sajg epidemie infekce Pasteurella multocida a uhynulo 120 000 antilop. V roce 2017 pak mongolské sajgy postihl mor malých přežvýkavců přenesený z koz a ovcí, v důsledku čehož se počet sajg mongolských snížil o polovinu (na pouhých 5 000 jedinců).
Rohy u sajg mají pouze samci. Pytláctví tak mění strukturu populace, protože dochází k plošné decimaci samců. Šancí pro sajgy je jejich rychlé pohlavní dospívání a rozmnožování, dokáží se díky tomu v přírodě za dobrých podmínek znovu rychle namnožit. Bohužel je však nelze namnožit v zajetí, kde jsou naopak velmi choulostivé, téměř se nemnoží a obvykle ani dlouho nepřežijí.
Slivoň africká Prunus africana patří k ohroženým druhům chráněným úmluvou CITES. Její kůra (Pygeum africanum) má léčivé účinky na prostatu (zamezuje jejímu růstu). Najdeme ji v přípravcích Di-Prostan, Prostalex, Prostata Formula aj. dostupných i v ČR.
Hoodia gordoni je pouštní rostlina z Kalahari, která roste mnoho let a váží desítky kilogramů, je také ohrožená a chráněná CITES.
Křováci používají sušený prášek z Hoodie (ghaap) při dlouhém lovu, potlačuje totiž pocity hladu a únavy. Účinnou látkou je glykosid P57 (chemický vzorec C47H74O15). Při válce Namibie o nezávislost si vojáci armády JAR všimli, že Křováci-stopaři mají nezvyklou výdrž, žvýkali totiž ghaap. Dnes se Hoodia přidává především do přípravků na hubnutí, zvláště „hamburgerová“ kultura v USA je jí přímo fascinována. Při kliknutí na Google se zobrazí 2 miliony odkazů na přípravky s Hoodií.
I velryby můžeme najít v západní medicíně. Vorvaňovina (spermacet) je olejovitá látka s vlastnostmi vosku, kterou má vorvaň v tzv. spermacetovém orgánu v hlavě (až 1 900 litrů) a pomáhá mu k potápění. Ve velrybářských dobách se používala jako olej na svícení do lamp a na podporu potence. Dnes lze vorvaňovinu nalézt mimo jiné v lécích západní medicíny, kde se používá jako masťový základ (Clotrimazol, Pimafucin, Canesten aj.).
Zásadním problémem světové medicíny je narůstající rezistence (odolsnost) bakterií proti antibiotikům. Světová zdravotnická organizace zveřejnila seznam 12 nejnebezpečnějších bakterií, které mají velmi vysokou rezistenci (patří mezi ně např. zlatý stafylokok).
Vědecká studie provedená v Austrálii zjistila, že některé bílkoviny z krokodýlí krve zabíjejí bakterie (včetně zlatého stafylokoka) a likvidují i virus HIV. Krokodýlí imunitní systém je mnohem silnější než lidský a dovede se ubránit i masivním infekcím.
Podobná situace je u varanů komodských – tzv. „draků z Komoda“. Ve slinách varanů jsou obsaženy desítky kmenů patogenních bakterií, které jim však nijak neubližují. Varanům se dobře hojí i velmi vážná zranění kontaminovaná záněty. Vědci z George Mason University ve Virginii objevili v krvi varanů komodských 48 specifických bílkovin, které zabíjejí bakterie, 8 z nich dokázali syntetizovat. Tyto bílkoviny fungují i proti Pseudomonas aeruginosus a zlatému stafylokokovi (obě tyto bakterie jsou na seznamu Světové zdravotnické organizace).
Nezachrání tedy nakonec některé druhy zvířat naši civilizaci?
Víra v účinky léků z divokých zvířat a rostlin je v mnoha lidech, zvláště pak v Asii, hluboce zakořeněna a je otázka, zda lze v dohledné době očekávat změny. Zákazy se daří prosazovat jen těžko a obchod kvete dál. Na první pohled by se nabízelo řešit situaci umělým faremním chovem či pěstováním na plantážích, jenže se ukazuje, že to ve skutečnosti řešení není.
Od roku 1985 se v Číně zakládají farmové chovy zásobující farmaceutické podniky produkty z více než 30 druhů zvířat. Jde o kontroverzní medvědí či tygří farmy, další zařízení jsou na kabary, levharty, cibetkovité šelmy, poletuchy, hady či želvy. Výrobci mnoha preparátů uvádí, že byla použita zvířata z chovu v zajetí či uměle pěstované rostliny. Jenže…
Jednak jsou zásadním problémem podmínky chovu v těchto zařízeních a především pak to, že na zvířata hledíme jako na spotřební zboží. Další potíž je, že údaje o pěstírnách a odchovnách bývají dost nedůvěryhodné. Jedna provedená studie zjistila, že přes 80 % rostlinného materiálu použitého k výrobě určitých TCM léčiv bylo z přírody, přestože výrobce uváděl, že jde o výpěstky z plantáží.
Objevuje se také snaha podporovat použití náhražek z domácích zvířat, jejichž účinnost by měla být obdobná jako u divokých druhů (jednou z priorit čínského pětiletého plánu pro rozvoj vědy a techniky je i výzkum v tomto směru). Bohužel však takové levnější léky kupují především chudí Číňané, zatímco bohatší vrstvy dávají přednost drahým luxusním surovinám z přírody.
Proč je zájem o exempláře z přírody, když existuje alternativa z farmy, plantáže či domácího zvířete? Odpověď je jednoduchá – protože všichni věří, že přírodní materiál je lepší. Je ovšem také dražší, jenže zde působí tzv. Ferrari efekt – tím, že si kupuji drahé věci, ukazuji všem, že na to mám! Jenže tato víra má zřejmě i reálný základ – vědecké analýzy provedené v Německu prokázaly, že rostliny z přírody mají více účinných látek (u zvířat to bude zřejmě obdobné). Farmy a plantáže tedy mohou produkovat něco jako „medicínu chudých“, ale situaci ohrožených druhů obecně neřeší. Z dlouhodobého pohledu se jeví jako smysluplné řešení najít něco, co nahradí v medicinálních přípravcích ohrožené druhy. Náhrada musí být dostupná a funkční. Takové náhražky už v mnoha případech existují, ale je otázkou, zda je lidé chtějí používat, vědí o nich a věří jejich účinku. Kromě vědeckého pokroku je nutné i vzdělání a osvěta cílená především na mladší generace (starší už změnit nepůjde). Kromě velmi obtížného úkolu, jakým je změnit myšlení miliardy či více lidí, je zde ale problém farmaceutického průmyslu, který se svých zisků rozhodně nechce vzdát. V případě Číny dokonce došlo k jakémusi vyčíslení, že za umrtvený kapitál a ztráty obchodníků by byla nutná kompenzace 2 miliard juanů (asi 230 milionů dolarů) ročně. Je to rozhodně běh na dlouhou trať...
Kabar pižmový
Kabaři rodu Moschus jsou malí jelínci z oblasti Dálného Východu. Samečci mají u varlat v šourku pižmovou žlázu, jejíž výměšek obsahuje pronikavě čpící aromatickou látku – mošus, musk.
Složky této látky jsou podobné lidským feromonům, proto pižmo lidem voní a funguje i jako afrodiziakum. Kabaří pižmo také fixuje další vůně, používalo se proto do parfémů (ženy jistě znají parfémy s názvy Musk).
Pižmo kabarů je v TCM nazýváno SHE XIANG 麝 香 (Secretio Moschus moschiferi), používá se i v Ayurvédě a je jednou z nejcennějších živočišných surovin. Cena 1 kg se pohybuje kolem 45 000 USD. Bohužel, samec kabara má v žlázách jen 25-50 g pižma, které začíná produkovat ve stáří 3 let. Na získání 1 kg tak musí být zabito až 50 kabarů. Kabaři jsou stříleni nebo chytáni do pastí a ok. Samice a mladí jedinci pižmo nemají, jsou proto zabíjeni zbytečně. Pižmo by bylo možné zvířatům odebírat uměle, není to však snadné a pytláci to v přírodě samozřejmě nedělají.
Řada přípravků obsahuje i ingredience z ohrožených druhů, např. TCM využívá cca 200 chráněných druhů rostlin a 20 chráněných druhů živočichů. Jenže jak na pilulce poznat, že je v ní tygr? Dle definice úmluvy CITES a práva EU stačí, pokud je ve složení napsáno, že daný druh je ve výrobku obsažen, a nemusí se to prokazovat analýzou. Ale co když je to v čínštině? Bohužel tady je pro kontrolní složky nutná znalost alespoň základních čínských znaků a farmaceutických názvů, jinak to nejde. Celníkům i inspektorům pomáhají mnemotechnické pomůcky, jak si pamatovat čínské znaky.
Přípravky TCM mohou být z jednoho druhu suroviny – např. kořeny, listy, rohy, kosti, žlučník. Ty se používají surové, sušené, uzené, případně jako odvary. V této kategorii se nejčastěji objevují padělky (např. jelení penisy vydávané za tygří). Připravují se i léčivé směsi z více druhů, ty jsou namíchány speciálně pro každého pacienta podle předpisu TCM lékaře. Nejvyšší kategorií je tzv. patentová medicína, což jsou léky přesného složení, jež je publikováno v Čínské knize patentové medicíny. Patent udělují čínské zdravotnické úřady a jeho číslo na krabičce zaručuje použití přesných ingrediencí a jejich poměr. Bývají to kapsle, pilulky, prášky či tonika. Patentová medicína se obvykle nepadělá, Asiaté jsou na to dost pověrčiví, ale mohou se určitým způsobem měnit receptury (místo chráněných druhů se dávají náhražky).
Sviští sádlo je přírodní kortikoid s protizánětlivými účinky. V Alpách se mu říká „olej života“, protože v dobách, kdy nebyla antibiotika, představovalo jedinou šanci na přežití, pokud člověk dostal zápal plic. I dnes se svišti nelegálně loví pro tuk, který se přidává do léků proti revmatismu, na klouby, ekzémy, průdušky. Tatranský národní park uvádí nárůst pytlačení svišťů, především na podzim před zimním spánkem, kdy mají velké tukové zásoby. Z jednoho sviště lze získat až 2 litry sádla (1 litr se na černém trhu prodává za 200 eur). Svišti se loví samopaly i plynem. Lov svišťů do želez kvůli sádlu je praktikován i v Mongolsku, kde se bohužel do želez často chytají i levharti sněžní.
Olej ze žraločích jater se používá k posílení imunity a do mastí na špatně se hojící rány. Přisuzují se mu i protirakovinové účinky (tato víra zřejmě pramení pouze z toho, že žraloci nemají rakovinu, důkazy však chybí). Žraločí chrupavky se přidávají do preparátů na klouby.
Někdy je používání určitých zvířat a rostlin v medicíně zbytečnost a přežitek a je nutno se snažit ho vymýtit. Jindy už ale situace tak jasná není. To je i příklad ostrorepa amerického. Ostrorep je mořský členovec, který vzhledem připomíná trilobita. V nezměněné podobě přežil stovky milionů let, jde tedy o tzv. „živoucí fosílii“.
Jeho zvláštností je modrá krev, což je způsobeno tím, že neobsahuje železo, ale měď. V krvi ostrorepů se nachází látka zvaná koagulogen, která detekuje přítomnost bakterií a když je najde, obklopí je sraženinou. Je to fantastická vlastnost, která je celosvětově využívána ve farmakologickém průmyslu. Test LAL (Limulus amebocyte lysate) provádí detekci bakteriální kontaminace a zaručuje čistotu léků, očkovacích látek, chirurgických implantátů apod. Koagulogen je prozatím nenahraditelný – nelze ho synteticky vyrobit. Smůlou ostrorepů je to, že jsou jediným přírodním zdrojem. Ročně je tak kvůli své modré krvi odchyceno a zabito cca půl milionu ostrorepů.
Jaká ohrožená zvířata se v tradiční medicíně používají nejčastěji? Zde je jakýsi Top list:
Medvěd
Žlučník a žluč medvědů XIONG DAN 熊 胆 (Fel Ursi, vietnamsky Mật gấu) je další oblíbenou surovinou. Používá se medvěd hnědý, ušatý, pyskatý, malajský i baribal. O pandu velkou naštěstí čínská medicína nestojí (pandy jsou pro změnu ohroženy poptávkou západních sběratelů vzácných kožešin). Více o medvědech zde.
Luskoun
Luskoun je dnes nejobchodovanější zvíře na světě. Používá se prášek z šupin CHUAN SHAN JIA 穿山甲 (Squama Manitis), který se využívá v čínské, korejské i africké medicíně (Yorubic). Více o luskounech zde.
Nosorožec
Medicínsky je využíván prášek z rohů nosorožce XI NIU JIAO 犀角 (Cornu Rhinoceri).
Podle starobylých lékařských předpisů je účinný na léčení chorob srdce, jater a žaludku, proti horečce, ztrátě vědomí, chrlení krve… Roh však není nikdy používán jako afrodiziakum, jak se někdy hanlivě uvádí v západních médiích. Věda prokázala pouze určité slabé antipyretické účinky (asi poloviční než má Acylpyrin). Číňané si nejvíce cení asijských nosorožců; je jich ale málo, proto je dnes poptávka především po rozích z Afriky. Levnou náhražku s podstatně nižším účinkem údajně poskytují buvoli (buvol je jakýsi asijský nosorožec pro chudé).
Za kvalitní náhražku se bohužel považují rohy antilopy sajgy, a to i díky kampani WWF, která v 90. letech ve snaze odvrátit nebezpečí od nosorožců začala sajgy doporučovat jako náhražku nosorožčích rohů (se zdůvodněním, že sajg je dost). Ne všechny ochranářské snahy bývají domyšlené… Více o nosorožcích zde.
Mořský koník
Prášek ze sušených mořských koníků HAI MA 海 馬 (Hippocampus) má sloužit k léčbě nemocí ledvin, plešatosti, impotence, inkontinence a zlepšuje prý činnost mozku při stařecké demenci. Na mořských konících je založeno přes 90 léků z oblasti tradiční medicíny. Ročně to znamená asi 20 milionů zabitých koníků, z nichž se získá asi 500 tun léčiv. Sušené mořské koníky najdete v Asii prakticky v každé lékárně.
Část koníků pochází z chovných líhní, hodně jich je však z nelegálního lovu. Místní rybáři loví do vlečných sítí nebo i sbírají koníky na korálových útesech (viz. např. Marine Conservation Cambodia). Jeden koník je prodáván za cca 2,5 USD.
Želva čínská
Břišní krunýř želvy GUI BAN 龜 板 (Plastrum Testudinis) je častou surovinou pro TCM. Zlepšuje prý nadměrné noční pocení, tlumí závratě, zklidňuje menstruaci, úzkost a nespavost.
Makak
V žaludku savců vzniká někdy z nestrávených zbytků potravy zvláštní útvar – bezoár. Může být různě velký a tvrdý, někdy až jako kámen. Od středověku mu byly přisuzovány magické účinky a schopnost neutralizace jedů (vzpomeňte na Harryho Pottera). Bezoáry byly zasazovány do zlata a šperků (bezoár ve zlatě byl i součástí korunovačních klenotů královny Alžběty II.). V TCM se užívá kravský bezoár, ale daleko cennější je bezoár z opic (užití i v africké medicíně).
Bezoáru opic se říká „opičí perly“ HOU ZAO 侯 枣 (Calculus Macacae). Je celkem jasné, že z žaludku se tento útvar nedá vyjmout bez zabití zvířete. Čínští obchodníci nabízí za bezoár značné sumy. Český kolega primatolog osobně zaznamenal, že po přistěhování čínského překupníka do určité oblasti Bornea došlo do 3 měsíců k vybití většiny opic v okolí.
Z opic se používají i kosti (vyrábí se masox) a mozek. Např. v Thajsku je nabízen speciální povzbuzující drink – alkohol s naloženým mozkem opice (mozek údajně účinkuje až 6 týdnů, pak je třeba ho vyměnit za čerstvý).
Oslí želatina E-JIAO 阿胶 (Colla Corii Asini) se vaří z oslí kůže. Hlavním spotřebitelem je Čína, kde slouží jako lék na anémii a menopauzu, prodává se i jako nápoj/aperitiv s ořechy a semínky. Roční produkce e-jiao v Číně je 5 000 tun (4 miliony oslích kůží). V 90. letech bylo v Číně chováno asi 11 milionů oslů, v roce 2013 už jen 6 milionů. Oslů je čím dál méně, pozornost obchodníků se proto zaměřila na Afriku.
Obchodníci začali osly v Africe vykupovat a cena osla stoupla (v Jihoafrické republice pětinásobně, tj. na 2 000 ZAR = cca 160 USD). Jenže vesničané své osly moc prodávat nechtějí, protože pro ně znamenají obživu a pomoc při práci. A tak vznikly gangy, které vesničanům osly kradou. Tisíce oslů jsou ukradeny a zabity pro kůži. Roční obrat nelegálního obchodu činí jen v JAR několik milionů amerických dolarů. Oslí kůže jdou do Číny – v roce 2016 byla zadržena zásilka 5 000 pašovaných oslích kůží. Vesničané přichází o zdroj obživy a na nového osla nemají peníze, je moc drahý. Některé státy zatím oslí kůže exportují legálně (Botswana, Keňa, Namibie), jinde už si uvědomili, že je to velký problém a export zakázali (JAR, Mali, Senegal, Niger, Burkina Faso).
Supi
V Africe se v tradiční medicíně využívají i supi. Supí mozek a oči mají napomáhat zlepšení zraku a působit proti očním chorobám. Také prý posilují vnitřní zrak nutný k věštbám budoucnosti. Populace supů za posledních 30 let v Asii i Africe dramaticky poklesly, ale nikoli kvůli lovu pro mozek a oči, ale kvůli léku Diclofenac. Tento protizánětlivý lék se běžně používá pro dobytek, jenže pokud uhynulou krávu léčenou Diclofenacem sežerou supi, tento lék jim zablokuje ledviny a supi umírají. Tímto způsobem téměř zmizeli supi v Indii, což vedlo k obrovskému namnožení smeček zdivočelých psů a rozšíření vztekliny. Dnes již je Diclofenac v Asii zakázán, ale v Evropě se stále běžně používá – i pro lidi např. při zánětech kloubů, artritidě apod.
V Africe jsou supi navíc ještě tráveni karbofuranem – pytláci dávají jed do upytlačených slonů a nosorožců, aby supi svým kroužením nad mrtvolou nepřivolávali strážce.
Spousta a spousta dalších zvířat je nějakým způsobem používána v tradičních medicínách – používá se tuk, krev a žluč krajt, střeva z dikobrazů, výkaly veverek, kokony kudlanek, tuk z hrocha či slona, sloní výkaly, kaloní srdce a játra, žlučník vyder, pijavky, sušený jed kober, mleté jelení paroží… Zvláště penisům je přičítána velká síla – používají se penisy vyder, krokodýlů, tygrů, jelenů, lachtanů… Údajně nejlepší prostředek na léčení impotence představuje penis tuleňů (Penis otariae), nicméně výzkum žádné účinky nepotvrdil.
Není bez zajímavosti, že k alternativním způsobům léčby se v západních zemích často kloní lidé, kteří jsou vegetariáni, vegani apod. Kdyby tušili, co vlastně v čajích a pilulkách čínské medicíny pojídají, asi by se zhrozili…
Rostliny nemají z pohledu ilegálního obchodu příběh jako zvířata. Nicméně zde je pár zajímavostí:
Chrpovník lopuchový Saussurea costus
Sušený kořen chrpovníku MU XIANG 木香 (Radix Aucklandiae) obsahuje esenciální oleje a pryskyřice. Pomáhá prý na astma, křeče, žaludeční obtíže, kožní ekzémy atd. Slouží i jako vykuřovadlo – údajně má smyslnou vůni s afrodiziakálními účinky. Chrpovník je druh ohrožený vyhubením a je zařazen do přílohy CITES I, přesto je stále přísadou mnoha přípravků čínské i indické medicíny. Číňané tvrdí, že jde o rostliny pěstované na plantážích, není to však úplně přesvědčivé. Preparáty s chrpovníkem jsou často zabavovány i na letišti v Praze-Ruzyni. Někteří výrobci začali do preparátů dávat náhražky, které nejsou chráněné, např. rostlinu Vladimiria souliei nebo omany rodu Inula. Jenže to má háček – omany jsou jedovaté a Vladimiria se v ČR vůbec používat nesmí. Státní ústav pro kontrolu léčiv ji zařadil mezi zakázané rostliny, protože obsahuje kyselinu aristolochovou, která má karcinogenní a nefrotoxické účinky. Jak tedy mohou tyto přípravky léčit?
Aquilaria – agarové dřevo
Stromy rodu Aquilaria, které jsou napadeny houbou Phialophora parasitica, začnou na svou obranu produkovat aromatickou pryskyřici, nazývanou agarwood CHEN XIANG 沉 香 (Lignum Aquilariae). Jedná se o nejdražší rostlinný materiál na světě. Používá se do vonných olejů, kadidel, do parfémů a také v medicíně. Léčí žloutenku, cirhózu jater, žaludeční vředy, škytavku… Má prokázaný silný antibiotický účinek působící proti tyfu, TBC a průjmům.
Při náboženských obřadech a pohřbech na hranici se agarwood používá jako vykuřovadlo a k balzamování těl. Zmínka o něm je už v Novém zákoně (Evangelium sv. Jana, 19:39, 12:35) – po ukřižování bylo těla Krista potřeno agarwood olejem… V přírodě je přirozeně napadeno asi 20 % stromů, ale jsou zakládány i sady s uměle nakaženými stromy (např. ve Vietnamu).
Orchideje
V medicíně je používáno mnoho druhů orchidejí včetně známých pokojových orchidejí rodu Dendrobium.
Zajímavé jsou orchideje rodu Orchis, např. vstavač mužský Orchis mascula. Tyto orchideje mají relativně velké hlízy obsahující škrobový prášek – z něj se na Blízkém Východě zhotovuje čaj zvaný sahlep, v Ayurvédě Salabmisri. Má údajně afrodiziakální účinky, pomáhá proti chřipce a povzbuzuje energii. Zlí jazykové ovšem tvrdí, že celý fenomén sahlepu vznikl jen díky tvaru hlíz orchidejí – vstavač mužský má hlízy ve tvaru varlat (odtud jeho název), proto ta souvislost s potencí…
Sahlep se do Evropy dováží většinou z Turecka a Egypta, jenže pravý škrob z orchidejí je často nahrazován či pančován škrobem kukuřičným. Lidé chodící do čajoven na speciální čaj sahlep (a platící za něj nemalý peníz) tak často popíjí obyčejnou kukuřici…
Obliba této medicíny se nesnižuje, ale naopak narůstá. Centra TCM rostou jako houby po dešti – v Číně se jejich počet za 12 let zdvojnásobil, ordinuje zde asi půl milionu TCM lékařů, od roku 2011 úřad pro kontrolu léčiv schválil do prodeje 60 tisíc nových přípravků.
Číně přináší obchod s TCM velký zisk, proto se zvyšuje i politická propagace jejího užívání. Od roku 2012 je v Číně podle zákona TCM na stejné úrovni jako medicína západní. Čínští politici včetně samotného prezidenta Si Ťin-pchinga její užívání podporují.
Prezident Si nazývá TCM „klenotem čínské tradiční vědy“, který nyní prožívá své zlaté období. Lékaře, kteří přijali západní lékařskou praxi, je prý třeba pobízet, případně i donutit, aby opustili své pozice a studovali TCM. Vláda tak provádí nábory a „přeučování“ lékařů. Oficiální důvody jsou prý i úspory – TCM léčení má údajně nižší náklady.
V posledních desetiletích se zvýšilo využívání TCM i v západních státech, nejprve díky rozrůstání čínské komunity (Chinatowns), postupně ale narostla i poptávka „neAsiatů“ kvůli snahám o zdravý životní styl a hledání alternativních způsobů medicíny. Podle výzkumů dnes asi 30–50 % obyvatel západních států používá moderní medicínu spolu s TCM (málokdo ovšem přejde čistě na ni) a 70 % uživatelů je neasijského původu. V Evropě praktikuje 12-15 tisíc TCM lékařů, existují i TCM nemocnice… Je to bohužel dost velký byznys – v roce 2016 byly z Asie vyvezeny produkty TCM za více než 3,42 miliardy dolarů. Největšími vývozci jsou Čína a Indie a nejčastěji jde zboží do Evropy a USA. Mnoho zásilek je dováženo legálně s patřičnými povoleními, ale mnoho z nich (zvláště ty s obsahem velmi vzácných druhů) se pašuje. Nejčastějším místem vstupu do EU je Nizozemí, kde dochází k zabavení až 400 nelegálních zásilek ročně.
Expanze čínské medicíny může být devastující pro ohrožené druhy. Zvířata a rostliny, ze kterých se směsi TCM připravují, je nutno někde vzít, tj. ulovit či nasbírat (více o možnosti faremních chovů a pěstíren dále). Dokud je zpracovávali a využívali pouze místní lidé, nemělo to obvykle ničivé následky. Jak se však zvyšuje spotřeba a přípravky TCM se vyváží do celého světa, situace se zhoršuje. V Praze na letišti v Ruzyni jsou dovozy medicíny obsahující chráněné druhy naprosto běžnou záležitostí. Mnoho cestujících asijského původu (v ČR obvykle z Vietnamu) si vozí z mateřské země přípravky, kterým věří daleko více než lékům v ČR. Že tyto přípravky obsahují např. žluč medvěda nebo namleté rohy sajgy, často ani nevědí, nechtějí vědět či je jim to jedno. Prakticky nikdy nemají potřebná povolení a přípravky jsou tak zabaveny.
Evropané či Američané se často dívají na Číňany s despektem a odsuzují je za používání zvířat a rostlin v tradiční medicíně. Přitom západní medicína je také využívá, i když méně a obvykle se tím příliš nechlubí. Anonymní barevné prášky nijak nenaznačují, co obsahují (na čínských lécích je naopak většinou obrázek). Ukažme si pár příkladů:
Využití mají i pijavice – nejen během dřívějšího „přikládání pijavek“, ale extrakty z pijavic se dnes přidávají do krémů proti stárnutí a do mastí na hemeroidy.
Příkladů, kdy jsou i v západní medicíně využívány ohrožené druhy zvířat a rostlin, lze najít víc.
Můžeme tedy Asii tak odsuzovat?
Pižmo nejvíce voní na jaře, kdy má vzhled černohnědé mazlavé hmoty. V dalších ročních obdobích je černé a zrnité (zrnka mohou být velikosti prosa až hrachu). Mošus je ingrediencí více než 300 patentových receptů TCM, obvykle antirevmatických preparátů či léků pro kardiaky. Vzhledem k ceně bývají preparáty baleny do speciálních luxusních voskových kuliček (každá kulička obsahuje jednu pilulku).
Během kulturní revoluce byl tygr v Číně vybíjen jako škodná, takže farmaceutický průmysl měl dostatek surovin. Mao Ce-Tung vedl proti tygrům štvavou kampaň a komunistická strana vyplácela odměnu za každou tygří kůži. Tygři jihočínští tak byli naposledy v přírodě spatřeni v 90. letech. Poté, co si Čína vyhubila vlastní tygry, rozmohlo se pašování z Ruska, Indie a dalších okolních zemí. Jelikož je tygrů málo, používají se dnes jako náhražky kosti levhartů (BAO GU 豹 骨) nebo lvů. Více o tygrech zde.
Želatina z oslů
Osel domácí sice není chráněným druhem, ale začíná být ohrožený. Jedná se o zajímavý příklad, jak rychle může poptávka otřást s počty určitých zvířat a co obchod může způsobit.
