Prokletí medvědů - žluč

Na zeměkouli žije 8 různých druhů medvědů. Znamenají pro člověka nebezpečí, proto byli vždy loveni a zabíjeni. Využívala se jejich kožešina i tuk, jedlo se maso, vyráběly se ozdoby z jejich drápů, vycpaniny zdobily zdi šlechtických sídel. Medvědi však byli a jsou cílem i z jiného důvodu. Paradoxně nejcennější částí medvěda je jeho žlučník.

    Tradiční čínská medicína využívá žluč ze 44 druhů živočichů. Žluč medvědů se více než 3 000 let používá jako lék na mnoho chorob – na žlučové kameny, diabetes, vysoký tlak či oční infekce. První písemné záznamy o použití žluči medvědů pocházejí z období dynastie Tang (rok 659 n. l.). Na rozdíl od mnoha jiných ingrediencí tradiční medicíny má medvědí žluč skutečné léčivé účinky. Obsahuje směs více než 100 různých látek, ale hlavní složkou je kyselina ursodeoxycholová UDCA (chemicky C24H40O4), která rozpouští žlučové kameny, chrání játra, snižuje horečku a má zřejmě i další dosud neprozkoumané účinky. Vědci zatím úplně nerozumí mechanismu, jakým UDCA působí, ale lze zjednodušeně říci, že funguje jako jakýsi detergent uvnitř těla a neutralizuje jedy. Člověk má ve žlučníku UDCA také, ale pouze v malém množství (tvoří jen asi 4 % žluči).

Žlučník medvěda zabavený na letišti Praha- Ruzyně (Zdroj: ČIŽP)

    UDCA byla objevena v roce 1927, kdy byla izolována ze sušené žluči medvědů. V roce 1955 se pak podařilo najít alternativu – stejně funkční UDCA byla získána z hovězí žluči z jatek (dnes se dá vyrobit i synteticky). Od té doby se rozvinulo její používání i v západní medicíně. Léky jsou prodávány pod obchodními názvy Ursodiol, Ursofalk, Ursosan, Actigall aj. a předepisují se např. při cirhóze jater, žlučníkových kamenech apod.

    Bohužel však mnoho lidí v Asii stále preferuje tradiční medicínu (případně pro ně západní léky nejsou dostupné, důvěryhodné či jim nejsou známy). I když tedy existuje alternativa, která je levná a čistá (nekontaminovaná), v Asii přetrvává přesvědčení, že žluč z medvěda je lepší a že vůbec nejlepší je žluč medvěda z přírody (nikoli z farmy). Největšími konzumenty medvědí žluči jsou Čína a Japonsko, kde jde stále o velmi ceněnou surovinu. Cena žluči v Číně se pohybuje kolem 400 USD za kilogram (celý žlučník stojí okolo 1 000 USD). V Koreji může být cena i 50x vyšší, a v Japonsku dokonce až 80x vyšší (33 000 USD/kg). Za posledních 10 let došlo v Asii průměrně k 180násobnému nárůstu ceny medvědí žluči.

Lék Ursosan s obsahem UDCA
(Zdroj: www.promedcs.cz)
Jak dostat z medvěda žluč?

Žlučník a žluč jde samozřejmě získat tak, že medvěd je zabit. Tímto způsobem se postupovalo celá staletí. Před pár desítkami let však člověk vymyslel „zlepšovák“ spočívající v tom, že medvěda nezabije, ale bude ho držet v kleci, čímž se dá medvěd používat delší dobu a získá se z něho více žluči. Techniku odběru vymysleli v KLDR. Metoda spočívá v zavedení trubičky do žlučníku zvířete a následném odčerpávání žluči. Zavedení trubičky (katetrizace) může být trvalé či opakované. Při trvalé katetrizaci je trubička napojena na plastový zásobník, který je ukrytý pod ocelovou kazajkou. Kazajku má medvěd připevněnou kolem pasu, aby si katetr nemohl vytrhnout. Úmrtnost medvědů je při této metodě odběru 50-60 % (kazajky jsou dnes již oficiálně zakázány, občas se však stále používají). Při opakované katetrizaci je medvědům znovu a znovu napichován žlučník ocelovou trubičkou. Tato metoda se používá např. ve Vietnamu, kde jsou medvědi nejprve nadrogováni a pak „podojeni“.


Kovová kazajka a trvalý katetr
(Zdroj: Animals Asia)

    Guizhentang Pharmaceuticals (jedna z čínských farmaceutických firem vlastnící obrovské medvědí farmy) uvádí, že dnes již používá moderní sofistikovaný způsob odběru. Tříletým medvědům chirurg udělá díru do žlučníku a vytvoří trubičku propojující žlučník s podkožím (buď z medvědovy vlastní tkáně, nebo zavede latexovou trubičku). Při odběru se pak propichuje kůže medvěda 12 cm dlouhou jehlou a žluč odkapává do přidržené nádobky (odebírá se denně, produkce je cca 100 ml/odběr).

    Guizhentang Pharmaceuticals tvrdí, že tato metoda je pro medvědy zdravější, déle udržitelná (medvědi mohou být používáni až 25 let) a je prý bezbolestná. Otázkou je, jestli to medvědi také tak vnímají…




Trvale zavedený kovový katetr
(Zdroj: Animals Asia)
Jsou farmové chovy medvědů řešení?

Tradičně byl žlučník medvědů získáván lovem a zabitím medvěda. Díky značnému úbytku medvědů však v roce 1980 Čína lov zakázala a prohlásila všechny volně žijící medvědy za chráněné. Následně začaly vznikat medvědí farmy s velkochovy medvědů za účelem produkce žluči. Čínská vláda vznik farem podporovala a tvrdila, že se tím pokryje poptávka a populace medvědů v přírodě nebudou decimovány lovem. Objevil se však jiný problém – s rozvojem farem byla náhle žluč dostupnější, a tak se zvyšoval počet konzumentů a s nimi poptávka. Roztočila se spirála… Hlavními producenty medvědí žluči jsou dnes Čína a Vietnam. Situace v obou zemích se však radikálně liší.

   V Číně jsou medvědí farmy legální. Na 97 farmách je chováno cca 10 000 medvědů a stále jich přibývá (v roce 2007 to bylo 68 farem a 7 000 medvědů). Je nutno si uvědomit, že medvědi jsou samotářská zvířata a skupinový chov pro ně představuje silný stres. Farmy jsou vlastněny velkými farmaceutickými společnostmi a některé z nich chovají obrovská množství zvířat. V Číně jsou dominantním typem zboží výrobky obsahující žluč (pilulky, prášky), na rozdíl od Vietnamu, kde dominují žlučníky a surová žluč. V roce 2004 Čína zavedla oficiální systém značení výrobků s medvědí žlučí a údajně zavedla i standardizované chovné podmínky na farmách. Farmy znamenají pro daný region ekonomický benefit, protože zaměstnávají velké množství lidí (na jedné farmě pracuje až 700 zaměstnanců).

Medvědí farma Guizhentang Pharmaceuticals
(Zdroj: CCTV.com, Xinhua/Wei Peiquan)

   Situace však není bezproblémová a pod kontrolou, jak představitelé Číny uvádějí. Žluč z farem je sice levnější, ale konzumenti stále preferují žluč z medvědů z volné přírody, která je pro ně daleko cennější (má až 65x vyšší cenu). Většina farem se nachází na severovýchodě země, kde se v přírodě vyskytuje i divoká populace medvědů. Stále dochází k nelegálním odchytům pro faremní chovy i k pytlačení (každý rok je zabaveno několik pašovaných medvědích mláďat určených pro farmy). V Číně je přes 1 miliardu potenciálních uživatelů a v zájmu vlastníků farem je zvyšovat poptávku po svém zboží a dělat si reklamu. Za účelem vyšších zisků začali proto vlastníci farem tvrdit, že medvědí žluč je vlastně všelék. Doporučují ji na akné, do kosmetiky, zubních past, čajů i na kocovinu (míchá se s rýžovým vínem, což může být pro játra dost nebezpečné).

    Medvědí farmy jsou legální i v Koreji. Oproti tomu ve Vietnamu jsou medvědí farmy nelegální a lov medvědů i obchod s produkty je zakázán. Dříve bylo ve Vietnamu 1 453 farem s cca 4 200 medvědy, jednalo se převážně o malé rodinné podniky s několika zvířaty. Po zákazu v roce 2005 klesl počet chovaných medvědů na 1 200. Mezera v zákoně však umožnila bývalým farmářům si medvědy ponechat jako domácí mazlíčky a ukazovat je turistům. Situace je však taková, že majitelé medvědů velmi často „dojí“ medvědí žluč načerno a prodávají ji. Nejvíc farem se nachází na severu Vietnamu v okolí Hanoje, kam turisté z Číny, Koreje a Taiwanu jezdí nakupovat žluč. Cena žluči je ve Vietnamu velmi nízká (v roce 2012 lahvička stála 4 USD), pomalu však stoupá. Větší zájem je o celé žlučníky (stojí až 1 000 USD, na trhu se objevují i žlučníky falešné) či o medvědí tlapy. Konzumenti silně preferují žluč z přírody (faremní žluč je údajně méně účinná a „nečistá“ – kvůli možné kontaminaci zánětem).


    Celkově lze říci, že medvědi jsou jedním z příkladů toho, jak farmové chovy nedokázaly vyřešit problém, respektive nasytit poptávku trhu. Docílily spíše opačného efektu – poptávka po žluči stále přetrvává a narůstá, což je v zájmu vlastníků farem. Dokonce se objevuje reklama a snaha využívat medvědí žluč i k jiným než léčebným účelům. Poptávka po žluči medvědů z přírody rovněž neustala, ale naopak stoupla. Lze říci, že se jedná o selhání farmového chovu ve smyslu záchrany a pomoci ohroženým druhům. Smysl medvědích farem je bohužel jinde – jde o vydělávání peněz. Proč by měly farmaceutické společnosti vlastnící velkochovy medvědů upozorňovat na to, že existuje dostupná náhražka a že jde účinnou složku vyrobit synteticky a levně? Přišly by tak o své zisky. Proč by měli malí farmáři přestat chovat a „dojit“ medvědy, když je o jejich zboží zájem? Ross Harvey (analytik Jihoafrického ústavu mezinárodních záležitostí) v jednom článku napsal, že snahy chránit divoká zvířata pomocí komerčního chovu doposud příliš neuspěly, proto vkládat důvěru do tohoto přístupu je značně riskantní.

Zákazníci nakupují medvědí žluč na farmě ve Vietnamu, provincie Ha Tay
(Zdroj: Education for Nature Vietnam)

    Farmy chovající medvědy na produkci žluči byly vždy synonymem pro týrání zvířat nejhoršího kalibru. Zvířata držená v malých klecích, kde se často nemohla ani otočit, aby si nevytrhla katetr z těla, atrofie svalů, silný stres vedoucí ke zraněním (okousané tlapy), bolestivé odběry, infekce a mokvavé záněty, mizivá veterinární péče…

   V posledních letech došlo na medvědích farmách díky vlivu mezinárodních ochranářských organizací a zveřejňování drastických záběrů k určitému zlepšení podmínek. Je ovšem otázkou, zda všude a jestli se v některých případech nejedná spíš o jakési „Potěmkinovy vesnice“. Trvalé katetry a kazajky ustoupily rychlým (údajně sterilním) odběrům a latexovým trubičkám. Mluvčí velkých farem tvrdí, že až na občasné nepohodlí při odběrech je o medvědy výborně postaráno, mají velké výběhy a jsou spokojení…

Odběr medvědí žluči „moderní metodou“
(Zdroj: Imaginechina/Corbis)

    Obchod s produkty z medvědů představuje významnou hrozbu pro populace medvědů v přírodě, které celosvětově klesají. Hlavním zdrojem žluči je medvěd ušatý, dalším využívaným druhem je medvěd malajský, který je však o něco menší, takže i výtěžnost je nižší. Kromě pytlačení a farmového chovu těchto dvou druhů se v posledních letech překupníci zaměřili i na jiné medvědy – medvěda baribala, grizzlyho a medvěda ledního, jejichž žlučníky například vykupují od trofejových lovců v USA, Kanadě či Evropě. K záchytům medvědí žluči či žlučníků dochází také v ČR.

    Nelze se neptat - jak může tvor, který o sobě tvrdí, že je nejinteligentnější bytost na planetě, provádět takové věci?


Odběr žluči na medvědí farmě
(Zdroj: Education for Nature Vietnam)
Snahy o záchranu medvědů

Lidé často říkají, že nemohou pochopit, proč se v případě určitého problému neuplatní jednoduché řešení, které je nasnadě. Problémy jsou ale většinou složitější, než si člověk uvědomuje (což platí nejen v ochraně přírody). Ani v případě medvědů žádné jednoduché řešení neexistuje a situace je navíc velmi emotivní díky očividnému týrání zvířat. Jeden farmový medvěd dokáže za svůj život vyprodukovat objem žluči ekvivalentní množství z 230-250 zabitých medvědů. Hlavním argumentem zastánců farem je tak tvrzení, že bez chovu na farmách by vzrostlo pytlačení v přírodě, což je asi pravda.

   Je ovšem medvědí žluč skutečně potřeba? To, že se medvědí žluč stále používá, i když existuje levná a stejně fungující náhražka, je o víře, informovanosti a přístupu konzumentů v Asii. Řešením je samozřejmě osvěta – jak ale účinně přesvědčit a přeučit více než miliardu Číňanů, 90 milionů Vietnamců atd.? Čínské farmaceutické společnosti vlastnící medvědí farmy nebudou samy dobrovolně propagovat alternativní výrobky beroucí jim zisk. Je to spíše parketa pro aktivní přístup státních orgánů, školství, médií či nevládních organizací.

 Jednou z nejaktivnějších ochranářských organizací upozorňujících na problém medvědů je Animals Asia (www.animalsasia.org), která se medvědími farmami zabývá již od roku 1998. V roce 2015 se Animals Asia podařilo uzavřít dohodu s vietnamskou lékařskou komorou tradiční medicíny, podle které lékaři ukončí předepisování produktů s medvědí žlučí do roku 2020. Dalším úspěšným krokem je podepsání memoranda s vládou o ukončení činnosti všech medvědích farem ve Vietnamu (tedy i těch, které po zákazu z roku 2005 dosud přežívají jako pet-farmy pro turisty). Bohužel, část farmářů zareagovala tak, že medvědy pozabíjela a rozprodala části jejich těl. Otevřenou otázkou však zůstává Čína, kde jsou farmy i obchod se žlučí stále legální.


Záchranné centrum pro medvědy Animals Asia, Vietnam
(Zdroj: Animals Asia)

   Pokud by byly medvědí farmy zakázány, nastává další problém – kam s faremními medvědy? Jen v Číně jde o více než 10 000 medvědů obvykle odebraných matkám jako mláďata, které do přírody vypustit nelze. Kdo by financoval záchranná centra pro tisíce medvědů, kteří potřebují prostor, krmení a dožívají se několika desítek let?
    Záchranná centra provozovaná nevládními organizacemi (např. Animals Asia pečuje v současné době o cca 700 medvědů) obvykle poskytují zabaveným zvířatům ucházející podmínky, jejich kapacita však samozřejmě není nevyčerpatelná.

    Státem či místní samosprávou provozované instituce ale na tom v Asii nebývají moc dobře. Většinou trpí nedostatkem financí i absencí zkušeného personálu. Podmínky, v nichž jsou medvědi drženi, tak často nebývají o mnoho lepší než medvědí farmy, jen se zvířatům neodebírá žluč. Vláda ani město peníze na zlepšování podmínek pro medvědy nepřidá, malá klec a každodenní krmení musí stačit.

Státem provozované záchranné centrum v Hanoji
(Zdroj: Pavla Říhová)
Další obchod s medvědy

Obchod s medvědy není jen o žluči, ale i o dalších částech medvědího těla. A to nejen v Asii, ale i v Evropě a Americe. Stále ještě se objevují medvědi tančící po ulicích pro obveselení lidí, vystupující v cirkusech či chovaní bohatými lidmi jako symbol statusu nebo mazlíčci. Zvířata nelegálně odchycená v přírodě se vydávají za odchovy v zajetí, aby získala dovozní povolení. Celkově se obchod s medvědy za posledních 10 let zdvojnásobil, a netýká se to jen asijských druhů, ale všech druhů po celém světě. Obchoduje se např. s medvědími tlapami, které Číňané považují za delikatesu. Záchyty medvědích tlap jsou hlášeny po celém světě – v USA, Číně i v Evropě. Polévka z medvědí tlapy stojí cca 1 400 USD.

    Medvědi jsou také klasickým cílem trofejového lovu, který je obvykle zaměřen na výrazná či nebezpečná zvířata. Do České republiky se vozí trofeje medvědů z Kamčatky, Kanady či Aljašky, kde medvědi dorůstají značných velikostí. Někdy jde i o dovozy bez povolení a trofeje jsou na letišti zabaveny.



   V ČR medvěd patří mezi chráněné druhy a je zvěří, kterou nelze dle mysliveckého zákona lovit (česká populace však čítá max. 10 jedinců).
      Na Slovensku je však kolem 1 300 medvědů a lovit je lze. Smí se lovit pouze s povolením a populace je snižována asi o 10 % ročně. Údajně se jedná o regulační lov problémových zvířat, která ohrožují místní obyvatele, chodí do vesnic, plení kurníky apod. Problémová jsou většinou toulavá mladá zvířata při hledání nového teritoria. Jenže ani zde není kontrola dokonalá – často jsou stříleny dospělé trofejní kusy (zvláště velcí samci) a o žádný regulační lov ve skutečnosti nejde.


Medvěd hnědý dovezený z Ruska na letiště Karlovy Vary bez povolení CITES, trofej byla zabavena
(Zdroj: ČIŽP)
Na některých obřích farmách je chováno až 2 000 medvědů
(Zdroj: Pavla Říhová)
213 medvědích tlap zabavených v Číně
(Zdroj: Reuters)