Nosorožčí rohy

„Na co se upře lidská pozornost, bývá od zániku jen krůček.“ Stanislav Komárek

V současné době se na světě vyskytuje 5 druhů nosorožců; dva druhy žijí v Africe (nosorožec tuponosý a dvourohý) a tři v Asii (nosorožec indický, sumaterský a jávský). Všichni nosorožci patří mezi ohrožené druhy – hlavním důvodem je lov pro jejich rohy. Roh nosorožce je speciální útvar na čenichu tvořený srostlými zrohovatělými vlákny podobnými chlupům, složenými z keratinu (obdobně jako lidské nehty či vlasy). Žádné jiné zvíře podobnou věc na těle nemá, lidé mu proto odedávna připisují zvláštní účinky.


Nosorožec tuponosý v Národním parku Pilanesberg (Zdroj: Pavla Říhová)

   První písemná zmínka o léčivých účincích nosorožčího rohu je v tzv. Prvním herbáři tradiční čínské medicíny z roku 200 př. n. l. Ten roh uvádí jako tzv. císařskou položku směsi proti horkým nemocem, šlo ale o natolik vzácnou surovinu, že ji používaly pouze císařské rody, zatímco běžné obyvatelstvo do směsi místo nosorožčího rohu používalo bylinky nebo rohy buvolů. Roh má sloužit k „ochlazení“, tj. ke snižování horečky, k detoxikaci a proti krvácení (v Asii nikdy nebyl používán jako afrodiziakum, což je omyl šířený v Evropě, a nedávalo by to ani smysl – roh „ochlazuje“, nikoliv „rozpaluje“). Novodobé studie léčebné účinky nosorožčího rohu neprokázaly, mírný efekt (asi jako polovina Aspirinu) byl zaznamenán pouze při snižování horečky.

   Ve středověku se z rohů nosorožce vyráběly ozdobné poháry, které měly detekovat jed v nalitém nápoji a které měla většina královských a šlechtických dvorů. Dalším využitím jsou rukojeti tradičních dýk „jambia“ v Jemenu, které jsou vykládány nosorožčí rohovinou. Jedná se o znak bohatství a neporazitelnosti majitele, otcové synům předávají jambii jako symbol dospělosti. Cena jambie s nosorožčím rohem se pohybuje okolo 7 000 eur. Roh se využívá i pro náboženské účely – v Číně, Vietnamu, Indii a Turecku se z něj vyrábí růžence a religiózní náramky

Pohár z nosorožčího rohu (Zdroj: Lempertz)
Lžou vám, aby na vás vydělali
Speciální miska pro konzumaci nosorožčího rohu (Zdroj: Zdeněk Novák)
Oko bouře

    Dnes jsou zabiti 3 nosorožci denně a hovoří se o „rhino war“ – nosorožčí válce. Nejkritičtější je situace v Národním parku Kruger, kde se odehrává 60 % pytláckých incidentů, a říká se mu proto Oko bouře. Jihoafrický Kruger je spojen s parkem Limpopo v Mosambiku, což vytvořilo rozsáhlé spojené území bez hranic – z biologického pohledu skvělé, jenže z pohledu šancí na uhlídání naprostá katastrofa. Mezi JAR a Mosambikem je v Krugeru porézní hranice, kterou v terénu nelze uhlídat. Pytláci z Mosambiku útočí v jihoafrické části a rychle se vrací na své území, jihoafričtí rangeři je nemohou pronásledovat na území cizího státu… Kruger má rozlohu 20 000 km², což je velikost Izraele, a na celé toto území připadá 400 rangerů (1 na 50 km²).

    Denně v parku operuje 5-15 pytláckých skupin, 80 % z nich v jižní, turisty hojně navštěvované části. NP Kruger je vlajková loď turistiky Jihoafrické republiky s velkým množstvím návštěvníků, takže je nejspíš otázkou času, než dojde ke střetu pytláků s turisty. Postupně dochází ke změně pytláckého modelu – ještě v roce 2013 pocházela většina pytláků z Mosambiku a pytlačilo se hlavně v noci. Nyní dochází k útokům brzy ráno či v pozdním odpoledni a poblíž cest, aby pytláci nemuseli chodit daleko. Většina pytláků je nyní z JAR, z vesnic kolem Krugerova parku. Příjmy pytláků nosorožců se výrazně zvyšují. Hovoří se o celé pytlácké ekonomice, která živí okolní vesnice.
    V roce 2015 bylo v parku zaznamenáno 2 500 pytláckých incidentů (cca 7 500 pytláků), což je o polovinu více než v roce 2014.

      Typičtí pytláci tvoří skupinu 3-4 osob s batohy, nejedná se o žádné otrhané vagabundy či polovojenskou jednotku v maskáčích. Jsou oblečeni jako turisté – džíny, trička a tenisky, vypadají normálně… Někdy dokonce vstupují do parku bránou, stejně jako turisté. Ve skupině panuje hierarchie – nejvýše je postaven střelec, který má loveckou zbraň s tlumičem ráže 375, 458. Další je průzkumník/střelec disponující automatickou zbraní AK47, ta neslouží k lovu nosorožce – má menší ráži a je hlučná, mají ji proti rangerům při případném střetnutí. Nižší postavení má nosič seker a mačet a úplně nejníže stojí nosič vody a Coca-Coly.
       Gangy si vzájemně pronajímají zbraně, používají se i zbraně kradené (často ze skladů policie). Bohužel je v této souvislosti v posledních letech často zmiňována česká Zbrojovka Brno, protože nejčastější zbraní pytláků je CZ-550. Jedná se o nové zbraně dodávané z ČR, které se nějakým záhadným způsobem dostávají k pytlákům.

Upytlačený nosorožec (Zdroj: International Rhino Foundation Blog)

     Velmi brzy si situace s cennými nosorožčími rohy povšimly různé mafiánské skupiny. Již v roce 2010 se v Evropě objevila série vloupání do muzeí a zámků, jejichž cílem byly vycpaniny s nosorožčími rohy. Akce organizoval irský kriminální syndikát Rathkeale Rovers, který ukradené rohy prodával do Asie. Zloději si vytipovali vhodná místa na webu, poté šli na „obhlížecí“ návštěvu, případně projevovali zájem o možnou koupi rohů se smyšlenou historkou, že skotský lord shání vybavení pro renovaci svého zámku… Loupeže probíhaly v noci i ve dne, docházelo i k tak absurdním situacím, že lupiči vybourali kus zdi nebo vyskakovali se 100 kg hlavou nosorožce v náručí do světlíku apod. Celkem v Evropě došlo k 67 krádežím a 15 pokusům. Kriminální skupiny táhly Evropou jako kobylky, navštívily 16 zemí a ukradly 94 nosorožčích rohů v celkové hodnotě asi 0,5 miliardy Kč. V České republice došlo k 7 krádežím a také k největší krádeži v Evropě vůbec – ze zámku Úsov bylo ukradeno 7 rohů, které by měly na černém trhu cenu 1 100 000 eur.

Zničený exponát (Zdroj: AFP Getty)

     Vyšetřování nosorožčí mafie bylo složité, ale některé skupiny se podařilo zatknout – 19 členů Rathkeale Rovers bylo v Británii v roce 2013 zatčeno a odsouzeno k celkem 71 letům vězení (hodnota rohů ukradených touto skupinou činila 70 milionů eur). V ČR byli dopadeni pachatelé krádeží v Napajedlech a Buchlově a byli odsouzeni k 5 letům vězení.
    Další muzea a zámky byly varovány, aby pravé rohy na exponátech nahradily replikami. Tento zdroj rohů tedy během pár let vyschl...

Denně jsou kvůli rohům zabiti 3 nosorožci
(Zdroj: EnviroNews Nigeria)
Jak funguje obchod?

     Dochází i ke změně metod usmrcování nosorožců – pytláci používají tiché střely s narkotiky a jedy. Omámenému ležícímu zvířeti je motorovou pilou uříznut roh i s nosní kostí, aby roh získali opravdu celý. Na hlavě zvířete zůstane otevřená rána přes půl obličeje a nosorožec za obrovských bolestí umírá i několik dnů. Celý svět obletělo video, kdy k autu 13 belgických turistů na safari v Krugeru (byl mezi nimi i belgický velvyslanec) přišla umírající samice nosorožce s odřezaným rohem, která jako by prosila o pomoc. Zděšení turisté umístili video na youtube, kde ho viděly miliony lidí…

      Zdálo by se, že pytlačení je vzdálený problém týkající se jen Afriky. Skutečně? A kolik máme v Evropě nosorožců v zoo? Nemusí se stopovat, pátrat po nich, nemají kam utéct, nechrání je rangeři. Proč si pro ně prostě nedojít? Už v roce 2013 varoval Europol, že může dojít k útoku na zoologické zahrady. Inspektoři ČIŽP osobně varovali vedení Zoo Dvůr Králové, protože tato zoo chová největší počet nosorožců v Evropě. Myslíte, že je to fikce a že v Evropě se takové věci stát nemůžou? Většina lidí si to myslela. Omyl.

Pokud rangeři dohledají takto zraněné zvíře, nezbývá jim než ho utratit. Sepse v ráně i závažnost zranění je obvykle taková, že zvíře není možné zachránit
(Zdroj: SANParks, video na youtube.com)

Obchodní řetězec je přirovnáván ke struktuře nadnárodních firem. Nejníže jsou snadno nahraditelní pěšáci-pytláci, kteří odvedou špinavou práci. Nejvýše je rozsáhlý černý trh s potenciálními kupci a odběrateli, kteří mají „čisté“ ruce (nebo alespoň mají ten pocit). Mezi těmito protipóly funguje organizovaná síť překupníků, přepravců, kurýrů, organizátorů a osob, které obchod financují.
    Je třeba sledovat celý tento řetězec, abychom věděli, jak funguje a kdo jsou hlavní hráči. Je například zajímavé, že od roku 2009 radikálně vzrostl počet leteckých linek a obchodních cest mezi JAR a Vietnamem (dnes na této trase působí 10 aerolinek a létají 4 přímé lety denně), souvislost s obchodem s rohy je dost pravděpodobná. Vietnamští překupníci zakládají i firmy přímo v Africe, kde se zaměřují na obchod s rohy a slonovinou.

Zabité nosorožčí mládě nalezené nedaleko upytlačené matky. Pokud má mládě již roh, pytláci zabijí i je
(Zdroj: Pavla Říhová)
Trofejový lov - záchrana, nebo průšvih?

    Xaysavang syndikát vozil do JAR prostitutky z Thajska, na jejichž jména bylo žádáno o licence. Ženy zastřelily nosorožce (nebo ho někdo střelil za ně), dostaly vývozní CITES permit pro trofej a rohy byly vyvezeny do Asie, kde byly prodány na černém trhu. V kauze Xaysavang padly docela vysoké tresty – thajský zprostředkovatel byl odsouzen na 30 let, ale hlavní organizátor Vixay Keosavang přezdívaný „Pablo Escobar wildlife crime“ nebo také „Mr. Big“ zůstal bohužel nepotrestán (více v knize Juliana Rademeyera – Killing for Profit, 2012).konferenci CITES telegram, aby experimentální prodej nepovolila. Povolila…

      Po thajských prostitutkách došlo ke změně a objevila se i evropská trasa – začali být využíváni Češi. Proč my? Proč malá země ve středu Evropy a nosorožci? Na to je jednoduchá odpověď – početná vietnamská komunita.


Rohy zadržené v rámci Operace Rhino (Zdroj: ČIŽP)

Dle průzkumu existuje ve Vietnamu několik typů uživatelů nosorožčího rohu:


Kde vzít pravé rohy?

Díky fámě a následné poptávce po rozích došlo k obrovskému nárůstu pytláctví a ochranářský úspěch posledních 30 let prakticky mizí. Ještě v roce 2007 bylo v JAR upytlačeno jen 13 nosorožců...

    Dne 6. března 2017 pronikli neznámí pachatelé do nosorožčího výběhu v zoologické zahradě Thoiry 50 km od Paříže, třemi ranami do hlavy zabili 5letého samce nosorožce a odřízli mu pilou roh. Proč zrovna Francie? Nabízí se souvislost – nejpočetnější komunita Vietnamců v Evropě je právě ve Francii… druhá nejpočetnější je v ČR.

„Trofejový lov byl velký hit v 19. století, kde by měl zůstat. Myslel jsem si, že jsme se přes něj myšlenkově přenesli, ale zdá se, že stále existují lidé, které ohromuje zabíjení a braní života ostatním tvorům, což považuji za nepochopitelné.“                Sir David Attenborough

Vláda JAR trvá na tom, že populace nosorožců je stabilní a lov přináší nezanedbatelné zisky. V JAR je 25 % nosorožců ve vlastnictví soukromých majitelů, které vláda nechce omezovat v jejich podnikání. Nelze popřít, že soukromé farmy měly v 70. a 80. letech velkou zásluhu na zvýšení populace nosorožců a jejich záchraně. Ale situace se poněkud změnila. Jaký je tedy vlastně přínos farem?
V době před pytláckou krizí byla pro roky 2005-2008 v JAR zveřejněna tato čísla:

Thajské prostitutky a čeští lovci

Poté, co se objevila fáma o léčbě rakoviny, prudce stoupal počet vietnamských žádostí o trofejový lov nosorožců. Vláda JAR se to snažila řešit tím, že v roce 2012 zakázala vydávat lovecké licence Vietnamcům, syndikáty ale začaly využívat různé nastrčené osoby.

Dobrý byznys

     Shrnuto – 73% českých lovců nosorožců bylo zapojeno do nelegálního obchodu. Reakce JAR na sebe nenechala dlouho čekat a v současné době je Česká republika druhou zemí po Vietnamu, jejímž občanům je zakázáno v JAR nosorožce lovit. Některé vlivné osoby, včetně senátorů provozujících myslivost, se sice snažily donutit české státní orgány, aby lobbovaly ve prospěch myslivců v Jižní Africe, ale nepovedlo se. Naštěstí...
     Bohužel kriminální syndikáty jsou flexibilní a obchod se rychle přesunul z rizikové České republiky na Slovensko, do Polska, na Ukrajinu… ČR se snažila přesvědčit Evropskou komisi a ostatní státy EU, aby provedly obdobné kontroly, trvalo to však několik let, než to ostatní prodiskutovali, zvážili a k něčemu se rozhoupali. Ti, co kontroly provedli, „překvapivě“ zjistili to samé. Slovenských lovců lovilo v JAR 14, ale jen 5 z nich předložilo rohy kontrole. Opakovaly se další historky:

Roh vyřezaný z cívky drátu, záchyt na letišti Václava Havla v Praze (Zdroj: ČIŽP)
Jak to vypadá ve Vietnamu?

     Vláda problémy popírá a prezentuje spíše své osvětové programy na redukci poptávky. Na druhou stranu je ve Vietnamu mnoho lidí, kteří se snaží s neutěšenou situací něco dělat. Působí zde velmi aktivní nevládní organizace jako např. Education for Nature Vietnam (www.envietnam.org), která se zabývá osvětou i sledováním nelegálního obchodu a spolupracuje s policií. Organizace Save Vietnam´s Wildlife se zaměřuje na osvětu a péči o zabavená zvířata (www.savevietnamswildlife.org).

Vietnam je hlavní spotřebitelská země, obchod s nosorožčími rohy je zde rozsáhlý a prakticky nekontrolovaný. Do obchodu jsou zapojeny i osoby z politické sféry, policie či celníci, takže je velmi těžké v takové situaci účinně zasahovat. Průzkum nevládní organizace Wildlife Justice Commission (www.wildlifejustice.org) odhalil hlavní centrum překupníků ve vesnici Nhi Khe nedaleko Hanoje. Působí zde přes 50 překupníků a zdokumentován byl obchod za 53,1 milionu USD – slonovina z cca 900 slonů, zuby, kosti a kůže z 225 tygrů a rohy z 580 nosorožců. Překupníci platí výpalné místní policii a mají kontakty i mezi celníky, protože značná část klientely je z Číny a je nutno zboží bezpečně dostat přes hranice. Obchody jsou domlouvány i přes Facebook a WeChat.

Rohy zabavené ve Vietnamu (Zdroj: Thanh Nien News)

      Kontroverzní metodou bylo otrávení rohů. Používali ji soukromí farmáři, kteří napichovali rohy jedem. Nefungovalo to – látka (jednalo se o pesticid, účinky nebyly fatální) zůstávala pouze v okolí navrtaných děr, nepronikala do celého rohu a pytlákům a překupníkům bylo jedno, že je roh otrávený, protože koncový konzument v Asii to nevěděl.
      Je možné přesunout zvířata z rizikových oblastí do bezpečnějších. Jenže nejvíce se pytlačí v Krugerově parku a ten je hlavním turistickým lákadlem JAR. Vláda nedovolí z parku všechny nosorožce odvézt, protože by tím ztratil přitažlivost pro turisty.
      Obecně dochází k militarizaci ochrany přírody – nelze pytlákům domlouvat dobrým slovem a volat „vzdejte se!“, když po vás střílí. Zvyšují se počty rangerů, investuje se do jejich vybavení, někde působí i armáda, budují se speciální zásahové jednotky, cvičí se detekční psi k odhalování kontrabandu v přístavech, na letištích či na silnicích.

Odřezávání rohů motorovou pilou
(Zdroj: Sally Kneidel)

      Důležitý je monitoring zvířat a zesílení ostrahy. Je ale trošku oříšek, jak vlastně nosorožce sledovat. Klasické stopování už nestačí, protože útoky pytláků jsou rychlé. Obojek s vysílačkou je nevhodný, nedrží nosorožcům na krku. Přímo do rohů se umísťují mini-vysílače, které pomocí GPS signálu sledují polohu zvířete. Používají se i mikro-kamery, jež v případě útoku natočí pytláky a odesílají jejich obraz do sledovacího centra. Sledování probíhá i pomocí dronů, ty však pytláci sestřelují, takže přišly ke slovu i monitorující vzducholodě létající hodně vysoko. Speciálně vyvinuté aplikace do smartphonů (firma Samsung) slouží rangerům při sběru vzorků v terénu atd. V ochraně ohrožených druhů se tedy nyní uplatňují zcela nové metody a technologie.

Černé mamby (Zdroj: Julia Gunther)
Nosorožčí sirotci

   Při odhalování pytláků mohou být velmi nápomocní místní lidé, pokud však pytláky nekryjí. Je třeba vyvrátit zažitý mýtus hrdinů a la Robin Hood, za které mnoho lidí pytláky považuje. Místní však především musí mít z ochrany nějaký prospěch – možnost zaměstnání, část zisku např. ze vstupného či safari výletů, rozvoj obce, vzdělání dětí apod. Práce s místními komunitami je dlouhodobá záležitost a nepřináší efekt ihned, ale je to jedna z nejtrvanlivějších strategií.
  Velmi potřeba jsou důsledné kontroly, vyšší tresty a vyšetřování celých obchodních sítí. Práce to není vůbec snadná – už jen když si představíte ohledání místa činu se zabitým nosorožcem.

    Vše se musí zdokumentovat, změřit, hledat stopy po pytlácích, pomocí detektorů kovů najít kulky a nábojnice (kulky je třeba i vyjmout z těla zvířete). Musí se odebrat vzorky na DNA analýzu či zjištění jedů v těle. Gravidní samici je nutné rozříznout a zdokumentovat pro soud i nenarozené mládě…

Ohledání mrtvého nosorožce není nic pro slabé povahy (Zdroj: Pavla Říhová)
Pálení rohů

    Mnoho lidí, včetně některých biologů a ochranářů, se ptalo, zda by nebylo lepší rohy prodat. Nebylo. Argumenty, že by se rohy měly prodat a získané peníze použít na chov nosorožců či jejich ochranu, jsou velmi krátkozraké a svědčí o tom, že dotyční do problému příliš nevidí. Lze použít jednoduchý příměr – pokud by bylo zabaveno 60 kg heroinu, uvažoval by snad někdo o tom, že by se měl prodat? Z jeho prodeje by se ale také přece utržilo hodně peněz, které by se daly použít např. na protidrogovou kampaň… Každému asi dojde, že je to hloupost a zabavené drogy se mají zničit. Proč ovšem neuvažujeme stejně i u rohů nosorožce? Drogy ubližují lidem a ničí lidské životy, ale obchod s nosorožčími rohy ohrožuje samotné přežití a existenci nosorožců. Je to obdobné.

    Prodej zásob rohů by byl naprosto proti smyslu ochrany ohrožených druhů a byl by veden pouze vidinou peněz. Je zajímavé, že v České republice se akce nejvíce prezentovala tak, že byly spáleny rohy za 70 milionů korun, zatímco média v zahraničí se více zaměřovala na podstatu problému, tj. na ohrožení nosorožců kvůli obchodu s rohy, a hodnota spálených rohů pro ně byla spíš okrajovou záležitostí. Nevypovídá to něco o naší společnosti? O tom, že stále máme tendenci vše přepočítávat na peníze?

Pálení rohů ve Dvoře Králové
(Zdroj: Dominika Formanová)

    Je také třeba zdůraznit, že prodej rohů by byl trestný čin – obchod s nosorožčími rohy je zakázán a zmiňovaná hodnota je jen teoretická cena, kterou by šlo získat na černém trhu. Nemá logiku, aby státní orgány či zoologické zahrady prodávaly rohy na černém trhu. A čím bychom se lišili od překupníků, kdybychom sami rohy prodávali a podporovali tak obchod s nimi? Legální možnost prodeje rohů prostě neexistuje. Akce zničení rohoviny ve Dvoře Králové byla sice vzhledem k množství rohů spíše symbolická, ale byl to naprosto správný postup, co se zásobami rohů v zoo a se státem zabavenými rohy udělat.

Problém nosorožců v současné době rozděluje veřejnost na dva tábory. Jedni v čele s JAR a pro-loveckou lobby tvrdí, že řešením je podpora lovu nosorožců a legalizace obchodu s jejich rohy. Jedná se tzv. pro-trade model, podle něhož nedostatek zboží způsobený zákazem obchodu vyvolává zvyšování ceny a vyšší míru pytláctví. Řešením tedy není boj proti pytláctví, ale odstranění nedostatku zboží pomocí „sklízení“ rohů na farmách. Snížily by se tím zisky pytláků, uspokojila by se poptávka po rozích a tlak na přírodní populace by byl menší.
    Druhá skupina říká, že to je naprostý nesmysl a poptávka je dnes natolik vysoká, že ji žádné zdroje nosorožců či zásoby rohů nemohou uspokojit – místo toho by pouze generovaly další uživatele. Dle tohoto přístupu by naopak měl být lov alespoň dočasně zcela zakázán, protože je zneužíván (viz Operace Rhino), měla by být důslednější kontrola a tvrdé postihy za nelegální obchod, zároveň by měla probíhat intenzivnější osvěta ve spotřebitelských zemích, aby došlo ke snížení poptávky.
    Musíme zcela jasně říci, že se bez výhrad kloníme k druhému názoru. Vedou k tomu léta zkušeností s vyšetřováním případů mezinárodního obchodu, informace ze statistik, reportů i odborné literatury, vyjednávání v rámci CITES i mnoho diskuzí s lidmi z praxe a z ochranářských a biologických kruhů. U nosorožců je zkrátka v současné době jakýkoliv pokus o obchodování s rohy velké riziko a sázka do loterie (stačí se jen podívat, jak dopadli sloni).

    Jihoafričtí chovatelé nosorožců si myslí, že uvolnění obchodu s rohy by vyřešilo jejich problémy s pytláctvím. Argumentují tím, že to oni brání své nosorožce, investují do ochrany, oni znají situaci nejlépe apod. Ano, jenže znají situaci jen ve své zemi a na svých farmách. Neznají další části obchodního řetězce, které jsou jiné. Legální prodej by vytvořil prostor pro „proprání“ materiálu z upytlačených zvířat. Jak by měly kontrolní orgány rozlišit legální surovinu od té nelegální? Na kusu rohu není poznat, z jakého zdroje pochází. Zastánci legalizace sice tvrdí, že by to bylo možné pomocí systému povolení a označování rohů, to je ovšem čirá utopie a neznalost reality.

     Pokud budou nosorožčí rohy legálně dostupné, vytvoří to také nové konzumenty, kteří budou vyžadovat další dodávky. Pro obchodníky s rohy by to bylo skvělé, pro nosorožce katastrofa. Zničeny by byly veškeré snahy o osvětu a změnu přístupu konzumentů. Úsilí státních orgánů i nevládních organizací v konzumentských zemích by přišlo nazmar.

Rohy lze sice očipovat, ale v praxi to není řešení – i čipy lze zneužít, vyjmout, přendat apod. (Zdroj: ČIŽP)

     Podíváme-li se blíže na údaje v návrzích zastánců uvolnění obchodu, nelze se ubránit velké skepsi. V jedné z oficiálních studií JAR je uvedeno, že 4 000 „sklízených“ nosorožců by stačilo uspokojit celosvětovou poptávku. Jak k tomu autoři došli, když celosvětovou poptávku nikdo nezná? Kde vzali číslo 4 000? Je celkem podobné počtu cca 5 000 nosorožců chovaných v JAR na farmách… Shoda náhod?
   Rohy jednoho zvířete mohou vážit 5-10 kg, kdyby tedy bylo „sklizeno“ 5 000 zvířat chovaných v JAR, dostali bychom závratné množství rohoviny. Zbavit rohů by asi nešlo všechny a kus rohu by se musel na čenichu nechat, ale mohlo by být získáno cca 20 000 kg rohoviny… To je ovšem 1,2 miliardy USD! A to je důvod problému – tyto peníze lákají hodně lidí a kvůli nim se vše zaobaluje do líbivých řečí o ochraně druhů. Cena rohů je mohutným lákadlem a ne každý je natolik osvícený ekolog a ochránce, aby mu skutečná záchrana nosorožců ležela na srdci více než vlastní problémy či zisk. Legalizace a „sklízení“ rohů by znamenalo krátkodobý ohromný zisk, ale co dál? Nosorožcům sice rohy přirůstají, ale pomalu (pár centimetrů za rok). Další „sklizně“ už by byly podstatně nižší. Jenže ročně se dnes upytlačí přes 1 100 nosorožců, což znamená cca 5 000 kg rohoviny i více. Stihli by „sklízení“ faremní nosorožci vyprodukovat alespoň ekvivalentní množství? Pravděpodobně ne, a už vůbec ne, pokud by poptávka rostla.

     Pro-trade modely pracují s řadou naivních předpokladů. Komerční chov by mohl nahradit pytlačení, pokud by rohovina z chovu byla považována za ekvivalent rohů divokých zvířat. Výzkumy však říkají, že konzumenti považují produkty z divokých zvířat za hodnotnější… Farmáři by museli dodávat na trh rohy za nižší ceny než pytláci, aby je vytlačili z trhu, jenže chovat je dražší než pytlačit a nikdo nechce své produkty prodávat pod cenou. Snahou relativně malé skupiny dodavatelů by bylo udržení monopolu a nebylo by v jejich zájmu snižovat ceny. Jakýkoliv obchodní podnik potřebuje rozšiřovat svůj trh, cílem dodavatelů by tedy bylo poptávku po svém produktu zvyšovat, nikoli snižovat… Kvůli legalizaci by také musely být vytvořeny zcela nové instituce, které by měly povolený obchod řídit a kontrolovat, a to nejen v JAR, ale ve všech zemích, kterých se obchod s rohy týká. Žádná analýza v pro-trade modelech nehovoří o tom, jak by toto mělo být provedeno a kdo by to financoval.
    Celý model je postaven pouze na představě maximálního výnosu pro chovatele nosorožců, nejsou brány v potaz různé stupně obchodního řetězce. Přestože se zastánci legalizace ohání tím, že jim jde o záchranu nosorožců, a předkládají spousty argumentů, je třeba používat selský rozum a přemýšlet nad souvislostmi a důsledky. Také je třeba si ověřovat informace, protože v tomto boji se často překrucují fakta a používají se lži a polopravdy.

     Největším vlastníkem nosorožců je John Hume, který na své farmě chová 1 600 nosorožců a v bankovních sejfech má více než 5 tun rohoviny. Jeho chov se dá přirovnat k chovu dobytka – nosorožci (solitérní zvířata) jsou chováni jako krávy ve velkých skupinách v ohradách s betonovými koryty. John Hume už léta vede tvrdý boj za legalizaci obchodu a není bez zajímavosti, že při poslední konferenci CITES, která se konala v Johannesburgu, uspořádal před hlasováním o nosorožcích speciální exkurzi na svou farmu pro vybrané delegáty některých států EU. Lobbing? Asi není překvapením, že delegáti těchto států se pak v diskuzích vyjadřovali ve prospěch legalizace obchodu…

   Představy, že prodejem rohů, legalizací obchodu či chovem nosorožců na „sklizeň“ lze trh nasytit, jsou naprosto scestné. Uvolnění obchodu obecně nemůže fungovat u druhů, kterých zbývá v přírodě jen omezené množství, a zvláště ne u druhů s pomalým dospíváním a nízkým počtem mláďat. Nemůže fungovat, když neznáme skutečný rozsah trhu a objem poptávky (či když se poptávka zvyšuje a mění). Obchod s takovými druhy může přinést jen krátkodobý efekt, jeho následky ale bývají dlouhodobé a obvykle strašlivé. Jednoduchá matematika – na světě dnes zbývá asi 28 000 nosorožců. Poptávku po rozích vytváří 89 milionů obyvatel Vietnamu a 1,34 miliardy obyvatel Číny. Vážně si někdo může myslet, že tato poptávka může být jakkoliv saturována a trh může být nasytitelný? Všichni nosorožci světa by na to nestačili ani vzdáleně. Nebo je to celé jenom hra, jak co nejvíce vydělat?

     Pokud člověk vezme v úvahu veškeré informace a situaci z globálního pohledu, nikoli jen z pohledu jedné dotčené země, musí dojít k závěru, že představa, že povolený obchod s rohy ochrání volně žijící populace nosorožců, je mýtus.

John Hume na své nosorožčí farmě. Hromadné chovy nosorožců v ohradách mají být řešením pro ochranu ohrožených druhů? (Zdroj: FightforRHinos)
Vyrobíme rohy na Petriho misce…

Některé bioinženýrské firmy pracují na výzkumu a výrobě „umělých“ rohů (Keraplast Technologies, Rhinoceros Horn LLC a Pembient). Zaměřují se na různé možnosti – výrobu umělého keratinu, namnožení buněk z pravých rohů (čili „napěstování“ rohů na Petriho misce) či dokonce tisk rohů na 3D tiskárně. Jenže je to opravdu řešení? Opět je zde riziko zvětšování trhu a vytváření nových konzumentů – firmy se budou snažit o marketing a zvýšení počtu zákazníků. Odstraní se stigma nelegálního obchodu a užívání rohů bude „normální“. A jak kontrola odliší „umělé“ rohy, když budou mít stejnou DNA jako ty pravé?


    A proč bychom vůbec měli obchodovat s komoditou, jejíž užívání je absurdní, nevědecké a založené jen na pověře? Utvrzovat lidi, že si tím vyléčí rakovinu? Jak etické to je? Neexistuje správný způsob, jak dělat špatné věci….

    Nosorožec je také jedním ze zvířat tzv. Velké pětky, což jsou nejpopulárnější druhy zvířat pro lovecká safari oblíbená Evropany a Američany.

     Už jednou se člověku podařilo nosorožce téměř vyhubit. V roce 1885 v přírodě zbývalo jen 20-50 nosorožců tuponosých a 200 nosorožců indických. Díky ochraně, zakládání národních parků a rezervací, rozmnožování a vypouštění zpět do přírody se podařilo tyto druhy zachránit. Dnes žije v Africe cca 20 000 nosorožců tuponosých a v Asii asi 3 500 nosorožců indických. Tato čísla by se dala považovat za velký ochranářský úspěch nebýt novodobé pytlácké krize. Ne u všech druhů však populace v posledním století rostla – počty nosorožců dvourohých naopak strmě klesaly (propad ze 70 000 kusů v roce 1970 na dnešních 5 000). Nejhůře jsou na tom asijští ostrovní nosorožci, kteří jsou již prakticky na pokraji vyhynutí. Chlupatých sumaterských nosorožců je méně než 100 a nejmenších nosorožců jávských asi 50-60.

Nosorožčí rohy zabavené v ČR (Zdroj: ČIŽP)

     Zajímavé je, kde v přírodě dnes nosorožci žijí – 73,5 % všech nosorožců obývá jediný stát – Jihoafrickou republiku, jejíž přístup je proto klíčový. V JAR je lov zvířat velmi populární, a Jižní Afrika je proto vůdčí zemí pro-lovecké lobby. Postupné zvyšování počtů nosorožců tuponosých vedlo k tomu, že jejich lov byl v této zemi znovu povolen. V 70. letech došlo k významné změně legislativy a vlastnictví divokých zvířat přešlo do rukou vlastníků půdy. Tento ve své době pokrokový model vedl k přeměně mnoha dobytkářských farem na farmy lovecké a k nárůstu populací divoké zvěře. Od roku 1989 byly v JAR zavedeny i prodejní aukce a nosorožci mohli být prodáváni soukromníkům. Dnes je v JAR asi 5 000 loveckých farem, které pokrývají 13 % plochy země (národní parky asi 4,6 %) a lovecký průmysl stále expanduje. Do Jižní Afriky směřuje 88 % všech lovců, kteří do Afriky jedou lovit zvěř. Dalo by se říci, že znovuobnovení lovu nosorožců bylo pro jejich ochranu pozitivním krokem a jednalo se o ukázku tzv. udržitelného využívání. To by ovšem bylo velké zjednodušení a ne zcela pravdivé tvrzení. Byl to jen jeden z více faktorů, který, jak se dnes ukazuje, přinesl pozitiva i negativa.

Nosorožec je jedním ze zvířat Velké pětky (Zdroj: ČIŽP)

Nelegální obchod s rohy směřoval dříve především do Jemenu, Korey, Číny, na Taiwan a do Japonska. Až do roku 2008 byla situace celkem stabilizovaná, pak ale došlo k výraznému zlomu, který křehkou rovnováhu narušil. Ve Vietnamu se objevila fáma, že roh nosorožce léčí rakovinu a slouží i jako prevence proti této chorobě. Jednalo se o cílený marketingový tah geniálně pracující s lidským strachem. Během velmi krátké doby došlo k obrovskému nárůstu poptávky a prudké expanzi nelegálního obchodu. Cena rohů raketově vyletěla vzhůru až na cca 60 000 USD/kg, což je 2,5x více než cena zlata (v roce 1975 stál 1 kg rohu 35 USD). Hlavní spotřebitelskou zemí je dnes Vietnam následovaný Čínou. Poptávka po rozích je naprosto neuspokojitelná a pytlačení stále eskaluje (nárůst o 2 000 % oproti roku 2008) – dnes jsou zabiti průměrně 3 nosorožci za den. Až 90 % nosorožčích rohů na trhu ve Vietnamu jsou ovšem padělky – z rohů krav, buvolů, z pryskyřice či plastu, což vypovídá o značné poptávce.

       Pro konzumaci nosorožčího rohu se používá speciální miska s drsným brusným dnem a nálevkou. Roh je obroušen o dno, vzniklý prášek se zalije vodou a vypije. Jestliže má jít o údajnou prevenci proti rakovině, musí být roh konzumován každý den… Tato fáma generuje nové a nové dlouhodobé uživatele a vytváří překupníkům odběratelský trh. Jenže je to lež!
     MUDr. Jozef Lucký, přední odborník na TCM a předseda kontrolní komise Komory TCM, na dotaz, zda existuje nějaké opodstatnění této nové víry, uvedl, že roh nosorožce má charakter látky, která „chladí“, pro případné léčení rakoviny by tedy byl naprosto kontraproduktivní. Není zde ani teoretický předpoklad, že by nosorožčí roh mohl mít v tomto směru nějaký efekt.

  • úspěšní bohatí muži – obvykle vzdělaní, středního věku, žijící ve velkých městech. Pro tyto uživatele je roh symbolem luxusu, moci a vysokého společenského postavení. Tento jev je nazýván Ferrari faktor – vlastnictví určité věci svědčí o tom, že dotyčný člověk je bohatý a nedotknutelný…
  • zlatá mládež – nosorožčí roh je používán jako „vyprošťovák“ proti kocovině. Říká se mu „drink milionářů“ a pije se na párty, opět jako znak určitého statusu.
  • ženy v domácnosti – snaží se pečovat o zdraví své rodiny a chtějí mít malý kousek rohu v domácí lékárničce.
  • chudší lidé – obvykle nemají finance na to, aby si roh koupili, ale kdyby je měli, koupili by ho…


Díky obrovské poptávce a vysokým cenám jsou hledány jakékoli způsoby získání nosorožčích rohů. Koupit je už dnes prakticky nejde – co šlo, bylo skoupeno. Je tedy možné je jen ukrást nebo získat ze zvířete – zabitím či uříznutím živému nosorožci.


      Do pašování rohů jsou zapojeny nejen kriminální skupiny, ale třeba i diplomaté, jejichž zavazadla nepodléhají kontrole (zaměstnanci vietnamské ambasády v Pretorii byli skrytou kamerou natočeni při přebírání nosorožčích rohů od dealera; severokorejský diplomat byl zatčen v roce 2015 se 4,5 kg rohu v kufru atd.). Situaci nahrává vysoká míra korupce, která je v afrických zemích takřka pravidlem. Do „rhino crime“ jsou zapojeny vlivné osoby – politici, vojáci, policisté i sami rangeři. Je pak otázkou, komu se dá vlastně věřit.
      JAR sice vykazuje zvyšující se počet zatčených osob, ale v naprosté většině se jedná o tu nejnižší úroveň, tj. o pytláky, které kriminální syndikáty rychle nahradí. Jen ojediněle je zatčen překupník či dokonce organizátor. Pokud má být boj proti této kriminalitě skutečně účinný, musí být zasahováno na všech úrovních obchodního řetězce a postižena musí být především síť překupníků a organizátorů.

     Lov pro lovecké trofeje se velmi rychle stal jedním ze zdrojů rohů pro černý trh. Překupníci si všimli této možnosti a začali ji využívat. Proč se ale vlastně nosorožci loví, když jsou ohrožení a všichni vědí, že je problém? Mnohokrát skloňovaná odpověď – peníze a politika…
     JAR má od roku 1994 výjimku z pravidel úmluvy CITES a nosorožec tuponosý je zařazen do přílohy CITES II – pro účely lovu pro trofeje. V rámci tzv. udržitelného využívání živé přírody nebo spíše „wildlife industry“ povoluje JAR roční kvótu odstřelu cca 100-160 nosorožců.

    Lov nosorožce tuponosého stojí 70-150 000 USD (tuto částku dostává majitel farmy, nikoli stát), existuje i tzv. „green hunt“ za 8 000 USD, kdy lovec zvíře střílí narkotizační puškou a s uspaným nosorožcem se vyfotí. To sice vypadá humánně, ale je otázka, kolikrát je zvíře takto použito a co s ním dělá opakované uspávání. Výjimečně je vydána lovecká licence i na nosorožce dvourohého (v přírodě zbývá 5 000 jedinců), lov stojí 250-350 000 USD.

Trofejový lov nosorožců (Zdroj: FightforRhinos)
  • natalita nosorožců = 300 ks/rok (roční nárůst populace o 6,1 %)
  • ztráty = 180-200 ks/ročně (mortalita, vývoz, pytláci)
  • „čistý zisk“ = 100-120 ks/ročně


Jenže kvóta na odstřel nosorožců je 100-160 kusů, takže to, co farmy rozmnožily, bylo zase zastřeleno. Zásadní však je, že tato čísla pocházejí z období před pytláckou krizí. Dnes jsou ztráty daleko vyšší – v roce 2014 bylo upytlačeno 1 215 nosorožců, zatímco v roce 2007 jen 13… Je tedy populace nosorožců v JAR skutečně stabilní? Není možné říci, protože úplná a přesná čísla JAR víceméně nezveřejňuje.

    Čeští pseudo-lovci v Jižní Africe lovili na farmě patřící Dawie Groenewaldovi, bývalému policejnímu důstojníkovi s přezdívkou „řezník z Prachtigu“. Groenewaldův gang nazývaný „Messinská mafie“ tvořila skupina vlastníků loveckých farem, profesionálních lovců, pilotů, veterinářů, preparátorů a podplacených rangerů, kteří hromadně skupovali nosorožce, ihned po převozu na Groenewaldovu farmu je stříleli (na farmě se při razii našly hromadné hroby nosorožců) a prodávali jejich rohy Vietnamcům. Případ je u soudu v JAR již od roku 2010 (má 1 875 bodů obžaloby). Obdobně jako Češi stříleli na farmě v Jižní Africe i Američané, takže část gangu je souzena i v USA. Případy z různých zemí jsou propojené, jde o mezinárodní organizovaný zločin, v němž je zapojeno mnoho lidí.


Tisková konference k Operaci Rhino
(Zdroj: Celní správa)

    V ČR byl prvně zaznamenán nový fenomén tzv. „pseudo-huntingu“, jehož princip Češi už léta znají pod pojmem „bílý kůň“. Vietnamští organizátoři najímali osoby z chudších poměrů a regionů (Teplice, Dubí), často i nedohledatelné, bez trvalého bydliště. Tito lidé neměli žádné lovecké zkušenosti, nevlastnili zbraň, ani neuměli střílet – jeli ale na zaplacený výlet do Jižní Afriky, kde byla na jejich jména koupena lovecká licence na nosorožce. Rohy pak byly na jejich jména vyvezeny ze země – nejčastěji přímo do Vietnamu. České kontrolní orgány tento případ řešily pod názvem „Operace Rhino“, bylo zadrženo 22 nosorožčích rohů, jejichž celková hodnota přesáhla 100 milionů Kč.

   Česká republika začala být díky rozkrytí Operace Rhino považována za jednu ze zemí výrazně zapojených do obchodu s nosorožčími rohy. V Rhinu bylo obžalováno 16 osob, případ byl mezinárodně sledován a považován za velký úspěch. Jenže jak už to tak v ČR bývá, úsilí mnoha lidí může být zmařeno pověstným způsobem práce české justice. Soudní řízení trvalo 5 let a bylo neustále protahováno, dost často to vypadalo, že by se všichni nejraději složité mezinárodní kauzy zbavili. V červnu 2018 pak byl vynesen rozsudek, nad nímž zůstal rozum stát – vietnamský organizátor dostal 2 roky podmíněně a pokutu půl milionu Kč, ostatní obžalovaní byli zproštěni obvinění… Státní zástupce se sice odvolal a kauza pokračuje dál, ale tu ostudu nám už asi nikdo neodpáře.

V Čechách to Operací Rhino neskončilo, objevila se další vietnamská skupina a následovalo další vyšetřování nazvané Operace Osseus. Aktivity této skupiny byly spojené s tržnicí SAPA, jednalo se o pašování nosorožčích rohů, tygřích kostí a slonoviny, skupina se zabývala i výrobou a pašováním pervitinu. Při 11 domovních prohlídkách byly nalezeny tygří zuby a drápy, nosorožčí roh, fotografie a videa dalších rohů, zbraně, náboje, neznačené cigarety a padělatelská dílna. Také mnoho lahví s divným obsahem, u nichž bylo posléze geneticky prokázáno, že obsahují vývary z tygrů a opic či prášek z nosorožce. Tři vietnamští překupníci byli zatčeni a odsouzeni k 5 letům vězení, nicméně se odvolali a případ je stále u soudu.

Očividně jsou nosorožci v Čechách horké téma, proto bylo nutné se na dovozy trofejí podívat blíž. Od roku 2009 lovilo v JAR nosorožce 60 českých občanů a Česká inspekce životního prostředí začala postupně kontrolovat, zda tito lidé nosorožčí rohy opravdu mají. A kupodivu neměli… Rohy uloveného nosorožce bylo schopno předložit jen 12 lovců z 60. Nejednalo se přitom jen o pseudo-lovce, ale i o skutečné lovce z řad myslivců, včetně docela bohatých lidí. Cena rohů je totiž zajímavá i pro ně. Některé historky přitom byly opravdu vynalézavé:

Důmyslný úkryt pro pašované rohy – rohy zalité pryskyřicí uvnitř cívky drátu, záchyt na letišti Václava Havla v Praze (Zdroj: ČIŽP)
  • „Rohy jsem zapomněl v igelitce na zadním sedadle auta. Při cestě do lesa mi byly z vozu zaparkovaného u posedu ukradeny…“
  • „U rohů došlo k plísni a hnilobě se značným zápachem. Také je napadli cizopasníci, proto jsem je vyhodil. Jelikož jsem ekologicky uvědomělý, zlikvidoval jsem je v kontejneru na bio-odpad.“
  • „Rohy jsou pro mě bezcenné, nechal jsem si z nich vyrobit pěkné pohárky na vajíčka…“
  • „Rohy mi byly ukradeny z auta, zrovna když jsem je vezl na inspekci na kontrolu…“

V Polsku neměl nosorožčí rohy ani jeden z kontrolovaných lovců…

Jak to vyřešit a zachránit nosorožce?

Kdyby někdo znal na tuto otázku odpověď, bylo by to skvělé. Pravda je, že nikdo tuto odpověď nezná, a proto se zkouší všechno možné.
    První, co člověka napadne, je nosorožcům rohy odřezat. Tyto pokusy ale nebyly příliš úspěšné. Nosorožci bez rohů mají handicap při obraně a pytláci střílí i bezrohé, aby je nemuseli znovu stopovat.

    Ve vedru rychle se kazící hora masa, místo činu narušené, protože se do mršiny pustili lvi či hyeny, prošel kolem slon nebo se u těla zdržuje přeživší mládě. Práce na několik hodin a v okolní trávě se přitom může skrývat lev odehnaný od potravy…

     Při snaze o vyšetřování se objevuje problém limitovaných zdrojů, nedostatku lidí a vybavení, šílené byrokracie, neochoty a nezájmu nadřízených či ostatních složek. Obrovským problémem je korupce a skutečnost, že kriminální gangy mají své lidi na nejrůznějších místech. A když se po obrovském úsilí dostane případ k soudu, velmi často je odložen či je trest směšně malý (což je ostatně i případ ČR, viz rozsudek v kauze Rhino).

    V boji o nosorožce pomáhá i věda. Na Univerzitě v Pretorii existuje unikátní databáze RhODIS, která shromažďuje genetické vzorky nosorožců z celého světa. Pomocí genetických analýz DNA lze zjistit, kde bylo zvíře upytlačeno.


Forenzní technici hledají kolem mrtvého nosorožce kulky a nábojnice, Krugerův národní park
(Zdroj: Pavla Říhová).

    V roce 2013 byla založena ženská proti-pytlácká jednotka Černé mamby (www.blackmambas.org). Tyto ženy jsou prakticky nezkorumpovatelné (na rozdíl od mužů), jsou akční, hrdé a disciplinované. Pytláci se oblastem, kde působí, prokazatelně vyhýbají. Efekt ženské jednotky je i v motivaci – jejich heslo je: „My jsme černé mamby… A co děláte vy?“ V roce 2015 dostala jejich jednotka ocenění OSN „Champions of the Earth“.


    Bojovat se dá i osvětou, což je jedna z nejdůležitějších strategií. Zapojují se známé osobnosti jako např. princ William, David Beckham, Jackie Chan či čínský basketbalista Yao Ming. Výborné jsou osvětové kampaně organizace Wild Aid (www.wildaid.org).

Pytláci často zabijí matku, ale malé mládě, které ještě nemá roh, nechají naživu. Není to projev soucitu či humanity, je jim jen líto drahé kulky. Mláďata stojí u své mrtvé matky mnoho hodin či dní, jsou vystresovaná, dehydratovaná, mají zranění od mačet nebo hyen. Péče o ně je náročná a vyžaduje vysoké náklady, přesto jsou útulky provozovány nikoliv státem, ale soukromými osobami, které do této práce vkládají své srdce, energii i finance. Bohužel se pytláci neštítí útočit i na tyto záchranné stanice – mláďatům přece roh dorůstá…

     Jedním z jihoafrických útulků pro nosorožčí mláďata je i Care for Wild Africa (www.careforwild.co.za), do péče o nosorožce se mohou zapojit i dobrovolníci.

Nosorožčí sirotci umístěných v organizaci Care for Wild Africa (Zdroj: Pavla Říhová)

V roce 2014 při akci Burn horns spálila Zoo Dvůr Králové zabavené rohy a rohy ze zásob zoo. Nebylo to velké množství, šlo o cca 60 kg (Keňa v roce 2016 spálila 1,5 tuny nosorožčích rohů), ale jednalo se o 1. pálení nosorožčích rohů v Evropě a ve stejný den se rohy pálily i v mnoha dalších zoo. Jaký má taková akce smysl?

Zákaz, nebo uvolnění?

„Vkládat příliš mnoho důvěry do ochrany nosorožců založené na komerci je prostě riskantní. Podobné snahy chránit divoká zvířata chovem doposud příliš neuspěly.“                                      Ross Harvey, analytik Jihoafrického ústavu mezinárodních záležitostí (SAIIA).